Indie je zemí, jejíž zahraničně-politický vliv v posledních desetiletích prudce roste. Od května tohoto roku (2014) má Indie novou vládu, která se snaží znovu definovat, jak s tímto vlivem zacházet. Po desetileté vládě Indického národního kongresu zvítězila druhá z velkých politických stran v zemi – Indická národní strana (dále BJP, Bharatiya Janata Party). Zatímco Indický národní kongres zaznamenal propad, BJP vedená Narendrem Modim dosáhla velkého vítězství. Téměř ve stylu Obamovy kampaně „yes, we can“ přinesl Modi na indickou politickou scénu novou energii a snahu proměnit řadu oblastí, včetně zahraniční politiky. V ústraní zájmu českých médií, avšak za poměrně velké pozornosti médií zahraničních, se Modi setkal se zástupci Nepálu, Bhútánu, Japonska, Číny, skupiny BRICS a G20. Snad největší mediální a veřejný ohlas však vyvolala jeho návštěva USA, která proběhla na začátku října a která završila diplomatické definování nové indické zahraniční politiky.

Na pozadí drtivého volebního vítězství Modi brzy po volbách vyhlásil desatero svých priorit. Ačkoliv zahraniční politika mezi nimi chyběla, téměř od začátku se nový premiér soustředil i na tuto oblast, kde začal ukazovat přístup odlišný od přístupu předchozí vlády. Modiho diplomatickou aktivitu v prvním půlroce jeho vlády lze interpretovat skrze metaforu soustředných kruhů, které vymezují zájmové oblasti indické zahraniční politiky. Diplomatická aktivita se nejprve soustředila na kruh nejbližší Indii – Indický subkontinent. Následovala jednání v „širším“ kruhu s regionálními asijskými mocnostmi Japonskem a Čínou a na konec přišla na řadu návštěva USA. Tyto bilaterální aktivity byly doplněny o setkání v rámci skupin BRICS a G20.

První Modiho zahraniční cesta vedla do Bhútánu (podrobnosti viz. např. Foreign Policy či Reuters). Následně nový indický premiér zavítal do Nepálu (podrobnosti viz. např. Times of India či Hindustan Times). Tyto zahraniční cesty naznačily, že vláda BJP bude klást mnohem větší důraz na vztahy s nejbližšími sousedy, které byly za vlády Indického národního kongresu do značné míry opomíjeny. Těžiště těchto diplomatických cest spočívalo v rozvíjení ekonomické, energetické a rozvojové spolupráce. Zároveň se Modi snažil nastolit rámec dialogu a partnerství, ve kterém by si sice Indie upevnila své postavené v regionu, ale zároveň nebyla vnímána jako hegemon, který chce diktovat politické směřování menším zemím regionu.

Jedním z cílů zářijové cesty do Japonska bylo posílení obchodních vztahů. Mimo to, jak částečně naznačila i Modiho rétorika, návštěva je náznakem faktu, že Japonsko a Indie jsou ze strategického pohledu přirozenými partnery ve vyvažování Číny. Setkání Modiho s čínským prezidentem Xi Jinpingem v polovině září je možno charakterizovat stejnými rysy, jaké převládají ve vztazích mezi těmito zeměmi v posledních cca 10–20 letech. Naděje a částečně se zlepšujícími vztahy se zde překrývají s komplikacemi a relativně velkým stupněm nedůvěry (srov. BBC). Jak bylo potvrzeno během jednání v ekonomické oblasti existuje spolupráce i soupeření. Naopak ve sporné otázce vymezení vzájemných hranic se ani tentokrát nepovedlo dojít dále než k mnohokrát opakované rétorice snahy o vyřešení tohoto problému.V době tohoto setkání se podle indických i západních médií znovu objevily drobné potyčky na sporné hranici.

Modiho vysoká diplomatická aktivita byla završena jeho cestou do USA, která se uskutečnila na konci září a začátku října. Podobně jako pro většinu setkání, která byla zmíněna výše, i pro Modiho návštěvu v USA bylo charakteristické vnesení nové energie do vzájemných vztahů a rétorické volání po restartu, oživení či změně ve vzájemných vztazích. Během velmi intenzivních jednání prodiskutovali Modi a Obamou téměř všechny aspekty indicko-amerických vztahů (od ekonomických, rozvojových a technologických až k bezpečnostním, vojenským a strategickým otázkám). K zásadním faktickým dohodám nedošlo, avšak jednání signalizovala možnost významného propojení a všestranně-kooperativní spolupráce bez větších neshod. Velmi častým problémem ve vztazích mezi USA a nově rostoucími velmocemi je, že většinou existují jak oblastí, kdy je spolupráce vzájemně výhodná, kompatibilní či akceptovaná, tak problematické otázky. Po Modiho návštěvě se zdá, že by mohlo dojít k tomu, že Indie by se stala skutečným a vlivným spojencem USA mezi rostoucími mocnostmi. (viz. Reuters, Indian Times, Brookings Institute, Brookings Institute).

Jedním z mediálních výstupů z jednání mezi Obamou a Modim je jejich společný článek ve Washington Post. Právě tento článek dokazuje, že setkání hlavních politických představitelů obou zemí nebylo všední záležitostí. Do značné míry sice šlo o pouhé rétorické deklarování společných cílů a zájmů, což je relativně běžná věc, avšak jejich prezentace ve společně vytvořeném novinovém článků naznačuje výjimečnost a potenciál pro hlubší (kvalitnější) „souznění“. Zda šlo pouze o slova, která najdou naplnění v činech, zjistíme až v budoucnu. Avšak zmiňovanou energií a vizí nových příležitostí (ať už ekonomických, strategických, bezpečnostních či geopolitických) dokázal Modi americké publikum do značné míry nakazit. Zásadní důležitost přisoudilo vztahům mezi Indií a USA, a to zejm. jejich civilizační a strategické rovině, několik komentátorů. Snad nejvýrazněji a s jistou dávkou naléhavosti argumentovala bývalá ministryně zahraniční USA M. Albright.

Ještě snad pozoruhodnější je, jakou pozornost dokázal indický premiér získat mezi širší veřejností. Podobně jako řada umělců dokázal vyprodat slavnou Madison Square Garden, v níž přednesl řeč adresovanou právě širokému publiku. V této řeči ukazoval Indii jako rychle se rozvíjející zemi budoucnosti. Tuto interpretaci a vidění Indie do značné míry následně přijala i další média (Wall Street Journal, New York Times). Celá Modiho řeč se v několika verzích objevila i na youtube. Modiho návštěva však přinesla i relativně početné protesty směřující proti jeho osobě, které připomínaly jeho roli při náboženských nepokojích v roce 2002 v indickém státě Gujarat. Modi, který byl v této době v čele tohoto státu, podle svých kritiků umožnil eskalaci těchto násilností a byl tak zodpovědný za více než 1 000 mrtvých muslimů. Tato odpovědnost nikdy nebyla Modimu prokázána, avšak pochybnosti ohledně jeho postupu byly tak silné, že mu USA v roce 2005 odmítly udělit vízum (Guardian, Al Jazeera).

Přestože z jednání mezi novou indickou vládou, USA a dalšími státy nevzešlo mnoho konkrétních strategických dohod, zdá se, že Indie pod Modiho vedením bude aktivněji hledat své místo ve světové politice, a to především ve vztahu ke svým nejbližším sousedům a USA. Jednání mezi Modim a Obamou naznačují příklon nové indické vlády k USA a potenciální možnost vytvořit reálné a funkční strategické partnerství mezi oběma státy.

Aleš Karmazin nyní dokončuje magisterské studium mezinárodních vztahů na Katedře mezinárodní politiky v Aberystwyth University. Odborně se zaměřuje na teoretické přístupy ke studiu politiky, postavení státu jako aktéra mezinárodních vztahů a možnosti transformace státnosti a státní suverenity. Regionálně se zabývá východní Asií a především Čínskou domácí i zahraniční politikou. Pracoval též jako výzkumný asistent na Ústavu mezinárodních vztahů.